Anekdotky z počátků Applu a trochu gender frflání

• Anekdotky z osumdesátkového Applu
• Gender rant
• Přilepila jsem ke klávesnici

Nedávno jsem objevila super archiv [folklore.org] plný anekdot o vývoji prvního Macintoshe 128k

A tak jsem se rozhodla, jelikož jsou články poskytnuty s Creative Commons licencí, přeložit je a postnout tady na blog. Málem tedy už druhý seriál. A má na ten o Smalltalku-80 významnou návaznost, protože se týká právě doby, kdy lidi od Applu poprvé viděli co XEROX vyvíjí, všechny ty úžasné věci, které jsou dnes naprostou samozřejmostí.

Tak jsem si k tomu v neděli ráno, než jsem šla do práce, sedla a napsala Pythonovej skript pro stahování textu a pak odpoledne po práci ještě nějaké srandičky v BASH-i. Ostatně je k tomu samostatný článek i se zdrojáky a troškou trošičkou lehké teorie.

Dnes jsem si tedy po návratu z práce, kde se šíleně dlouho stavěly nové dekorace, k tomu sedla, že tedy přidám první ze 123 článků. Nepřekládám je všechny najednou, protože mám na překladacím enginu limit půl milionu znaků, měsíc teprv začíná a taky se to musí zredigovat.

První vzpomínkou se dělí Bill Atkinson, chlápek co tehdá nastoupil do Applu místo na medicínu. A díky němu máme ten mihavý rámeček výběru v grafických programech. A spoustu dalších softwarových udělátek. A tak si říkám, "je mi Bille ctí, jdeme na to, jen ještě skouknu odkaz na tvůj profil na české wikipedii" No a co by ste řeklx? Bill Atkinson tam článek nemá. Tak jsem oprášila svůj prográmek wturn, který dělá automatické překlady wiki článků a pustila se vzpomínat jak že se to vlastně edituje. A sedím u toho už třetí hodinu. Článek je sice přidaný, ale svítí tam milion červených odkazů na další, neexistující. A snad se pustím i do nich. Když můžou mít článek o podstatě výběrového rámečku v Azerbajdžánu a v Polsku, proč ne taky tady.

Taky už trochu očekávám kdy mi začnou chodit správy od wiki baronů, že:

(a tohle si frflu pod nos takovým tím ňiňiňi hláskem jak to dělá Homer)

Chybí vám tám v osmé větě čárka...

Chtělo by to popracovat na stylistice...

Jestli nás nebudete poslouchat tak vás vyhodíme...

Občas jsou to v poho věci, ale někdy fakt nezájem. Možná mi top zůstalo z intenzivního období, kdy jsem sériově přidávala články o trans vědkyních a sesypala se na mě tehdy drobná vlna hutného boje o zájmena. Fakt na to někdy nemám nervy. Zvláště od lidí, co se do toho navážejí z pozice "ochránců" čistoty jazyka podle verze z roku 1984.

Každopádně se dobrá věc povedla a snad od zítra začnu postupně jednotlivé články pomalu přidávat. A taky doplňovat wikipedii o důležité věci z digitálu, jenž tam prostě chybí...

Jen kdybych o ten gendr nemusela válčit

Nějak se v poslední době cítím trochu odtržená od lidskosti. Není se asi co divit, HRT zabírá a je to vidět. A v práci která mě momentálně živí a spočívá v tahání železných konstrukcí po jevišti, je to fyzicky i cítit. Zvláště pak je taky cítit to, takové nějaké odtržení od kolektivu. Co naplat. V technice jsem jediná holka a ještě k tomu vyoutovaná trans.

A že teďka nedávno bylo období před výplatou tak jsem si taky od kolegu s absťákem poslechla půl dne buznování. Dalšímu zas nějak posledně ležím bůhvíproč v žaludku a pro blbý kecy nejde daleko. Misogynní hovado bych řekla. Ale taky může být v nějakém životním stresu, nebo na nových prášcích a tak si to moc neberu. Vůbec se snažím procházet tyhle věci s úsměvem. Ostatně když po vás z lavičky u hlaváku začne někdo pokřikovat taky se asi nebudete přistavovat s anti-transfobní a debunking promluvou. Prostě hodit ramenem a nechat si lidi ať si prasí vlastní karmu. Ale taky mě to trochu nutí zamyslet se nad tím, co já tam vlastně dělám.

Našla jsem ten job na inzerát když jsem kvůli zaplacení nájmu a vůbec jídlu brala všechno. A nějaký čas to bylo fajn. Ale už mě to asi trochu přerůstá ve smyslu, že se nikam neposouvám. A jestli chci tranzici komplet, tak se posunout rozhodně nějak budu muset...

A tak jsem přilepila mobil ke klávesnici

No ne celkem. Zatím, hihi. Ale stáhla jsem si do mobilu Termux. Nosím si teď v kapse BASH, VIM, Python, Perl, dokonce i GNU C Compiler, ale ten ještě musím vyzkoušet. Ale zatím to vypadá nadějně. Mít tohle všechno v kapse a 60-ku klávesnici k tomu a jsem, alespoň co se týče nároků na terminál za vodou.

Jenomže s jídlem roste chuť. A jeden display je málo. A vůbec běžet pod Androidem je žalostně omezující. Krok číslo dva tedy je Rashberri Pi Zero 2W, HAT si naletuji, rozchodím BSD bez X-serveru a gáfnu k tomu dva displeje. A budu šťastná jako blecha.

Vůbec celý toto koumání je trochu inspirováno Shadowrunem. Ale ve větší míře tím, že jsem po více jak dvaceti letech na testosteronu, jenž mi působil permanentní hormonální stresovou poruchu (výzkum k tomu někde existuje, ale hej, nepíši tady dizertaci a je večer a zítra mě čeká šichta), konečně díky HRT jakoby procitla z kómatu nezájmu. A od doby co mi bylo dvanáct ty počítače neskutečně poskočili. Jenomže já jsem dvacet let pozadu. Takže místo kariéry tomu říkám hobby a chystám se zprovoznit BSD tam, kde zatím úplně z krabičky nefunguje. A kolem toho ve volnu mezi dělnickýma šichtama učit všelijakým kouskům vlastní LLM-ko a věnovat se retro scéně a souvisejícímu retroarchivnictví a tak vůbec.

A tak. A únava. Jdu ještě psát ten blog o scrapování folklore.org a pak redigovat článek od Billa Atkinsna.