Bill Atkinson | Joining Apple Computer | Apríl 1979 |
Postavy: Bill Atkinson, Jef Raskin, Steve Jobs, Susan Kare |
Dnes je tomu 40 let, co jsem 27. dubna 1978 nastoupil do společnosti Apple Computer. V mém životě to byl velký zlom a dnes jsem rád, že jsem řekl "ano".
Tehdy jsem pracoval na doktorátu z neurověd u Douga Bowdena v Regionálním výzkumném centru primátů Washingtonské univerzity. Zavolal mi Jef Raskin, profesor a přítel z dob mých vysokoškolských studií na Kalifornské univerzitě v San Diegu, a naléhal na mě, abych se k němu připojil v novém vzrušujícím startupu jménem Apple Computer.
Řekl jsem mu, že si musím dodělat doktorát, což je pro výzkum mozku a vědomí nutná kvalifikace. Ale Jef si nenechal říct "ne" a poslal mi zpáteční letenky se vzkazem: "Jen mě navštivte na víkend, bez jakýchkoli závazků". Můj otec bydlel v nedalekém Los Gatos, a tak jsem se rozhodl, že ho alespoň navštívím.
Nevím, co o mě Jef řekl Stevu Jobsovi, ale Steve strávil celý den mým náborem. Představil mě všem třiceti zaměstnancům Apple Computer. Vypadali inteligentně a zapáleně a vypadalo to, že se baví. Ale na odlákání od postgraduálního studia to nestačilo.
Ke konci dne si mě Steve vzal stranou a řekl mi, že všechny žhavé novinky v technice, o kterých jsem četl, jsou ve skutečnosti dva roky staré. "Mezi tím, kdy je něco vynalezeno, a tím, kdy je to dostupné veřejnosti, je určitá prodleva. Pokud chceš ve světě něco změnit, musíš být před touto dobou v předstihu. Přijď do Applu, a můžeš zde vynalézt budoucnost a změnit životy milionů lidí."
Pak mi to taky názorně vylíčil: "Představ si, jak zábavné je surfovat na předním okraji vlny a jaká nuda je pídlovat na jejím konci." Tento obrázek mě přesvědčil a během dvou týdnů jsem ukončil postgraduální studium, přestěhoval se do Silicon Valley a začal pracovat v Apple Computer. Nikdy jsem pak studia neurověd nedokončil a táta se na mě zlobil, že jsem promarnil deset let vysokoškolského studia, které mi pomáhal platit. Byl jsem dost nervózní, ale věděl jsem, že jsem se rozhodl správně.
Steve Jobs a já jsme se stali blízkými přáteli. Chodili jsme na dlouhé procházky do státního parku Castle Rock, sdíleli jídlo a vedli rozsáhlé rozhovory o životě a designu. Vzájemně jsme si předávali nápady. Někdy začínal konverzaci slovy: "Tady máš bláznivý nápad...", a nápad se přeléval sem a tam a přerostl v seriózní diskusi nebo občas ve funkční návrh. Steve mi naslouchal a vyzýval mě. Jeho podpora ve společnosti Apple mi umožnila změnit svět k lepšímu.
Chtěl jsem přenést systém UCSD Pascal na Apple II. Potřebovali jsme vytvářet software kumulativním způsobem s knihovnami opakovaně použitelných modulů a Apple BASIC neměl ani lokální proměnné. Můj manažer řekl "ne", ale já jsem přes něj šel Stevem. Steve si myslel, že uživatelé Apple si vystačí s BASICem a assemblerem 6502, ale protože jsem tak vášnivě argumentoval, dal mi dva týdny na to, abych mu dokázal, že se mýlí. Během několika hodin jsem nasedl do letadla do San Diega, dva týdny jsem pracoval jako blázen a vrátil jsem se s funkčním systémem UCSD Pascal, který Apple nakonec použil k zahájení vývoje Lisy.
Poté, co byl systém UCSD Pascal dodán, mě Steve požádal, abych pracoval na novém projektu Apple Lisa. Apple II měl volitelné herní knoflíky, ale autoři softwaru s nimi nemohli počítat, protože ne každý uživatel je měl. Přesvědčil jsem vedoucího projektu Toma Whitneyho, že počítač Lisa musí být dodávan s myší, abychom mohli psát software, který počítá s ukazovacím zařízením. Jinak by musel být grafický editor navržen tak, aby byl použitelný pouze s kurzorovými klávesami.
Apple II zobrazoval bílý text na černém pozadí. Tvrdil jsem, že pro správnou práci s grafikou musíme přejít na bílé pozadí jako u papíru. Invertovat text při tisku funguje dobře, ale nefungovalo by to pro tisk fotografie v negativu. Hardwarový tým Lisy si stěžoval, že by obrazovka příliš blikala a že by potřebovali rychlejší obnovování s dražší pamětí RAM, aby se zabránilo rozmazávání při rolování. Steve si vyslechl všechna pro a proti a pak se kvůli grafice přiklonil k bílému pozadí.
Počítače Lisa a Macintosh byly navrženy s plně bitmapovými displeji. To poskytovalo obrovskou flexibilitu v tom, co můžete kreslit, ale za cenu velkých nákladů. Kdykoli jste chtěli nakreslit znak, čáru, obrázek nebo plochu, bylo třeba nastavit a vymazat spoustu pixelů. Napsal jsem proto QuickDraw, optimalizované grafické primitivy v assembleru, které všechny aplikace pro počítače Lisa a Macintosh volaly pro zápis pixelů. Díky výkonu QuickDraw bylo bitmapové zobrazení a grafické uživatelské rozhraní praktické (viz článek Ještě si pamatuji regiony).
Pro práci s překrývajícími se okny a ořezáváním grafiky jsem napsal původní správce oken Lisa Window Manager. Napsal jsem také Správce událostí a Správce nabídek systému Lisa a vynalezl jsem vysouvací nabídku. Andy Hertzfeld je upravil pro použití na Macu a spolu s nimi a kódem QuickDraw tvořil můj kód téměř dvě třetiny původní ROM pro Macintosh.
Bavilo mě psát program pro malování bitmap MacPaint, který se dodával s každým Macem (viz MacPaint Evolution). Hodně jsem se naučil, když jsem pozoroval Susan Kare, jak používá mé rané verze. MacPaint lidem ukázal, jak zábavný a kreativní může být počítač s grafickým displejem a myší.
Portrét Steva a mě cvakl Norman Seeff u Steva doma v prosinci 1983, těsně před uvedením Macu. Steveův výraz vypadá, jako by počítal, jak využít energii mého vnitřního dítěte. Někteří říkají, že mě Steve využíval, ale já říkám, že mě spoutal, motivoval a vytáhl ze mě tu nejlepší tvůrčí energii. Bylo vzrušující pracovat v Applu s vědomím, že cokoli vymyslíme, budou používat miliony lidí.
Obrázek, na kterém je tým Macu, pochází z obálky skvělé malé knihy Andyho Hertzfelda "Revolution in the Valley, The Insanely Great Story of How the Mac Was Made" (Revoluce ve Valley, Šíleně dobrý příběh o tom jak byl stvořen Mac). Tyto příběhy si můžete přečíst také na Andyho webových stránkách www.folklore.org.
Inspirován tripy na LSD, které mi rozšířili mysl, jsem v roce 1985 navrhl autorský systém HyperCard, který umožnil neprogramátorům vytvářet vlastní interaktivní média. HyperCard používal metaforu hromádek karet obsahujících grafiku, text, tlačítka a odkazy, které vás mohly přenést na jinou kartu. Skriptovací jazyk HyperTalk, který implementoval Dan Winkler, byl jemným úvodem do programování založeného na událostech. Steve Jobs chtěl, abych odešel ze společnosti Apple a připojil se k němu v Next, ale já jsem se rozhodl zůstat v Applu a dokončit HyperCard. Apple vydal HyperCard v roce 1987, šest let před Mosaicem, prvním webovým prohlížečem.
V Applu jsem pracoval 12 let, vytvářel nástroje pro kreativní lidi a pomáhal Applu růst z 30 na 15 000 zaměstnanců. V roce 1990 jsem s požehnáním Johna Sculleyho ze společnosti odešel spolu s Marcem Poratem a Andym Hertzfeldem, abych spoluzaložil General Magic a pomohl vynalézt osobní komunikátor.
Cesta, kterou jsem se před 40 lety vydal, měla velký význam. Stále sleduji výzkum v oblasti vědomí, ale jsem více než spokojen s přínosem, který jsem mohl díky svým letům v Applu učinit. Jsem vděčný Jefu Raskinovi a Stevu Jobsovi za to, že ve mě věřili a dali mi příležitost změnit svět k lepšímu.
Su dirección de correo electrónico no se publicará. Los comentarios son moderados.