Únor za námi

FLASHNEWS - za poslední dva týdny

Byla jsem v Polsku, kde se o mě hrálo divadlo. A totálně u toho stresovala a zmrvila sociální interakce jenž k takové věci náleží.
Publikovala další články v seriálu Smalltalk-80 a Folklore.
Poslechla celý archiv podcastu Drop /// Inches.
Dopsala lokalizační engine pro tenhle web
Přeložila ScummVM do Slovenčiny
Uvařila několik super domácích udonů a spol.
Rozběhala Rasbpian OS Lite a ve virtuálu konečné koukla na operační systém Plan 9

Tohle nepůjde po pořadě.

Wroclaw

Ve Wroclavi, u jednoho z kostelů na náměstí jsou takové dva malé domečky - Jaś a Malgosia. Kdysi v jedné bydlel hrobník a druhé kněz. Dnes je v jedné rytecká dílna a v druhé príma bar s pivem za lidské ceny. Nasměřovala nás k němu známá, která si na něj zavzpomínala z mládí, kdy jako mrně s rodiči slejzala na kolu do magického podzemí.

Seděli jsme tam v sobotu po představení, s téměř celou partou co se na představení přišla podívat. V jedné chvíli šla většina někam na cigáro a zůstalx jsme tam jenom tři, z toho s osobou se kterou jsem se dlouho neviděla. A tak povídám v zkratce co a jak. Že teď docela ujíždím na skládaném hardwaru a znovu po letech lezu do programování. A to mezidobí, které v předešlé větě označuje slovo znovu trvala bezmála dvacet let.

Jo. Bezmála dvacet let jsem se životem předírala jako v mlhách. Dnes tomu říkám, pro nedostatek jiných výrazů "hormonální paralýza" nebo taky prostě "koma". Zhruba dvacet let totiž uplynulo od doby kdy jsem si uvědomila, co že to vlastně se mnou není v pořádku (že jsem trans, i když takhle jsem to tehdá nazvat neuměla). Medicínská, tedy HRT tranzice mi už běží přes půl roku a věci se trochu klidní. A hlavně otevírají. Žertovně říkávám, že deprese mi skončila na podzim '23. Deprese, spíše asi nekonečný stres z nesprávné hormonální hladiny. Totiž mozek očekává estrogeny a progesterony, ale místo toho dostává od puberty brutální dávky testosteronu a říká si dvacet let tak pro sebe "kuva je nějakej průser, jdeme do nouzového režimu"*. No a žij takhle. V nouzovém režimu.

Hru, se kterou jsme ve Wroclawi bylx napsalo moje drahé partnerče v rámci scenáristického workshopu "Divadlo na faktech". Jeho pointou je vyskládat text jenom z nahrávek rozhovorů a nijak nevybočovat k fabulaci. Samotné představení bylo součástí pásma jedenácti dalších, každé po půl hodině. Celé ve formátu performativního čtení.

To naše bylo poskládáno z nahrávek běžného dne v kuchyni. Volné plynutí myslí při obírání brambor, chystání se do práce. Rozmluvy o tranzici, o tom co bylo a co je. Pravda, nahrávek je na deset hodin, ale místo na jevišti bylo jen na hodiny půl. I tak se myslím povedlo zachytit jaká umím být někdy chvástavá a sebestředná. Zahráli nás osoby, které jsou dá se říct našimi mozkovými kopiemi a myslím, že se toho zhostilx parádně. Jak jsem stála u světelného pultu přišlo mi, že je někdy fajn podívat se na sebe zvenčí.

Méně fajn bylo v celém procesu, jak psaní tak hraní (kterému jsem sic byla předlohou ale pak už jen divačkou), prožívat některé minulé věci. A že prožívat intenzivně dokáži, na to nepotřebuji blbý kecy psycholožek o hormonech, to mi šlo vždy. A tak jsem byla po celý víkend ve stresu. Z lidí, ze vzpomínek, z toho aby performance vyšla. A bylo to vidět až do té míry, že jsem si sama říkala, že jsem hrozně nepříjemná a podrážděná. Což se tenhle stav tak úplně nehodí do společenských situací kdy lidi kolem netuší jaká bouře zuří uvnitř, jen na své dotazy dostávají úsečné, obecné a zamračené odpovědi. Tož to nakonec bylo pro mě docela intenzivní praktické školení o sobě.

Recept na Karpatský Udon

Na rovinu: není to Udon, je to Pho. Ale u mě v kuchyni se název karpatské udony celkem přijal a taky to kdysi udony bývaly. Tedy vývary s obylnými těstovinami. Dnes používám spíš rýžové nudle a tak je to pro fajnšmekry a snoby Pho.

Vůbec, kdyby že se někdo namáhá přeložit si menu asijské restaurace najde tam takové speciality jako "hovězí vývar s těstovinou", "zeleninový vývar s rýžovými nudlemi", atp. Cizí je zkrátka exotické. A vůbec nikomu nemám za zlé. Ale ze své podstaty, jakožto osoby co má ráda když lidi kolem něco umí, mě nebaví mystifikace vědění. Byť vědění tak banálního jako je udělat vývar s nudlemi. Z mého pohledu je úplným základem vzdělávání a popularizace pokusit se věci zjednodušit. (Ostatně je celá Bible, jakožto "lidový zákoník zvykového práva" postavená na podobenstvích a příbězích, ale o tom jindy). Takže, recept na prachobyčejný kvázi vegan karpatský udon:

kostka bujonu
voda
nudle

Postup:

Nudle uděláme samostatně, protože potřebují propláchnout. A pak v tom samém hrnci rozděláme ve vodě kostku bujonu. Klasické vifonky jsou pak oproti tomuto receptu nekonečně drahé. Pač je to to samý, ale místo mističky je výsledkem hrnec pro několik osob.

A teď vážně:

Základ:

mrkev
petržel, kořen a ňať
cibule
česnek
libeček
sojová omáčka
sůl a pepř

Podle chuti a možností:

žampiony / hlíva / houby
sojové nudličky nebo kostky

Těstovina:

cokoliv na co máte chuť. já si ujíždím na vláskových rýžových nudlích z večírky

Mrkev posekáme nebo nastrouháme na nudličky, cibuli na kostky, petržel a česnek na plátky. Nakrátko v hrnci osmažíme, přidáme koření a zalijeme vodou. Co do koření, můj tajný tip je kouknout na složení nějaké fajn znějící kořenící směsi a nakoupit podle toho skutečnou zeleninu. Taky se hodí troška zázvoru v prášku.

Houby mají lepší chuť osmahnou se li před vložením do hrnce na pánvi s trochou oleje.

Zatímco se dělá vývar, uděláme nudle a odstavíme stranou.

Jestli jsme zeleninu pokrájelx na drobno / plátky, změkne rychle a hrnec vývaru je hotov co by dup. Pár minut před koncem přidáme do hrnce sojové nudle a osmažené houby. Povaříme až nudle změknou a podáváme s těstovinami.

Hotovo, konec. Syté jídlo za stovku pro 5 lidí. Se nedivím, že je jak v Asii tak v Karpatech tolik oblíbené.

Jó, sorky, je to první recept co jsem v životě napsala. A že jsem v tom nezkušená a povahou chaotická tak asi není úplně top. Ale dá se od něj odrazit. A taky jeho zveřejnění spíš beru jako cvičení pro sebe. ;)

Asi jsem se vrátila k překladům

Chodila jsem kdysi na kulturologii pro tlumočnickou a překladatelskou praxi. Nedopadlo to, ale náběh už mi zůstal. Taky jsem zvykla tu a tam přeložit nějaké pluginy do Wordpresu nebo pár řádků u Ubuntu a Fedory. Říkám jenom, že to moje hobby překladatelství nepřichází jen tak z ničeho.

Každopádně k svým dvěma prográmkům turn (perl) a wturn (python) se mi povedlo taky doplnit skript pro hromadný překlad *.po souborů (bash). Což jsou soubory pro překladatele softvéru. Knihovny slov a vět jenž se v programu objevují. No, není to důležité. Důležité je, že mi to trvalo několik hodin. I když je to, pokud to znáš, práce tak na tři minuty. Nešlo to a nešlo to a nešlo to. A já trouba zapomněla na explicitní zápis správného kódování v hlavičce souboru. Důležité je, že ačkoliv to byl hobby nápad narychlo, nastudovala jsem si k tomu teorii a přes četné nezdary s tím nepraštila. Prostě se mi zapnul mód lovu na řešení. Výsledkem je kompletní překlad ScummVM do Slovenčiny, málem to mého rodného jazyka. Šlánešek se skripty zde.

Taky se mi povedlo konečně lokalizovat tenhle web do všech hlavních evropských jazyků. Což je spíše taková libůstka než praktická věc. Tedy zatím. Mám tu místo blikajících gifů menu v 26ti jazycích. Což vám o mě může hodně napovědět. :D

Jo a taky, k vlastnímu překvapení nějak dál pokračuji v práci na retro článcích o programování, systémech a tak. Malinkaté, neškodné hobby na okrajích blogosféry. Hihi :)

Takže Smalltalk-80 a Apple folklór Andieho Hertzfelda pokračují dál. V přípravě jsou také překlady interview s herními vývojáři z 80-tých let. A nakonec se možná dostanu i k blogu u kterého jsem na tenhle nápad se strojovým tlumočením přišla. Ten je ale tematicky o trans ženách a nějak jsem se tehdy nemohla úplně domluvit na právech (já z toho nic nemám a dělám to zadarmo) s paní která jej vede.

Malinka, Plan 9 a retro hry

Ještě jedna část z výletu v polsku byla super. Muzeum retro her a počítačů. Amiga, ZX-Spectrum, Apple /, //, /// a Macy, Centipiede. Comodore, Sinclair, ELWRO, teslácké procesory. Prostě ráj. A ty klávesnice. Bejvávalo ve světě výpočetních strojů více srandy kdysi. Teď je to většinou už jen korporátní standard a trd. Ale retroscéna, jak na webu, tak v softvéru a v hardvéru žije a musím říct, užívá si. V muzeu byla taky zvláštnost - více femme než masc osob. Jestli to nebude tím, že počítače nejsou ovládány genitáliemi ale přístup k nim ano.

Nu ale co jsem to. Jů. Malinka. Rashberry Pi, konkrétně Zero 2W, už mi sedí na stole. Jako celoživotní linuxačka to neberu nijak zvláštně, ale jako hardvérová amaterka jsem HATem nadšená. A popravdě už koumám jak na ten procesor dostat věci co tam primárně nepatří. Assembler, here I come.

Jedu to jen v textovém módu a jedna věc co jsem si všimla je, že u toho počítače zbytečně nesedím pokud u něj fakt nemám co na práci. Nebo na hraní. Ale je to tak. Sedím u něj skoro furt, ale vždy na něčem dělám.

Taky jsem si na jiný mašině vyzkoušela ve virtuálu systém Plan 9. Což je implementace posledního vývojového UNIXU z Bell Labs. A že zrovna pracuji na článcích o Smalltalku-80 nemůžu si nevšimnout podobností mezi těmito dvěma, dvacet let od sebe vzdálenými koncepty. Bych až řekla kacířské spojení paradigmatů XPARC Smalltalku a UNIXU. A sice jsem u toho zatím seděla jen chvíli, bylo úžasný tohle staronové nové pojetí, v mnohém revoluční myšlení objevovat. Protože když se to vezme kolem a kolem, Apple se XPARCem inspiroval, ale vzali si jen pozlátko. Mrkvo$oft co má to ukrad začátkem osmdesátých let, a Linux, Solaris a dále, to je v princípu UNIX System V s třiceti lety bagáže.

Ale Plan 9, byť dnes už sám dvacet let starý, je OS konceptovka a je to znát. Pouze pro fajnšmekrx, ale yayza. (Ještě mě čeká Inferno, což je komerční konceptovka téhle konceptovky ;) )

A abych nezapoměla, Kolibri OS. Psaný celý v Assembleru pro x86 jsem si taky koukla a je mega cool. Koho to zajímá, jukněte na to. Na malinku bych to brala, páč je i s grafikou, kanceláří a softvérem a bůhvíčím načítán v mžiku oka, v grafice, na pár megabytech paměti a dělá věci. Snad o tom napíši samostatné články.

Tož zatím tolik v nejnovějším týdenníku od a66ey.

Tagebuch

a66ey

2024-03-04

Name*
Email*
Web: