Bruce Horn | A Floppy named lsadkfjalhkjh | January 1984 |
Postavy: Bruce Horn, Larry Tesler
Po uvedení Macu v lednu 1984 jsme všichni s nadšením chodili po prodejnách počítačů a sledovali první reakce lidí na naši chloubu. Do té doby byli uživatelé počítačů zvyklí na rozhraní příkazového řádku IBM PC a my jsme byli více než zvědaví, jak budou lidé reagovat na naše grafické uživatelské rozhraní typu "ukaž a klikni" a "táhni a pusť". Zvláště mě zajímalo, jak se lidem líbí používání Finderu a co jim připadá obzvlášť přesvědčivé nebo naopak obtížné.
Asi týden po uvedení jsme navštívili poměrně dost obchodů a zjistili jsme, že bez výjimky každá disketa Macu měla nesrozumitelný název! Všechny se jmenovaly nějak jako ";lkakl;rt;klgjh", jako by někdo jen tak náhodně zadal znaky, aby zjistil, co se stane. A přesně to se stalo.
Ve Finderu se spouštěcí disketa objevila na ploše v pravém horním rohu, připravená k otevření. Finder by jej zpočátku vybral; jakmile by byl vybrán, psaní by nahradilo aktuální jméno, podle modelu interakce bez módů, který jsem se naučil od Larryho Teslera ve skupině Smalltalk. To znamenalo, že cokoli kdokoli napsal, když poprvé přišel k Macintoshi, nakonec disk přejmenovalo.
Provedli jsme nějaké uživatelské testy, ale zřejmě ne dostatečné; naši uživatelé už byli s Macem příliš zkušení na to, aby se dopustili takové chyby. Zřejmě jsme se nezeptali dostatečného počtu lidí, abychom zjistili, zda Finder prošel "testem maminky": byla by vaše maminka schopna na to přijít bez pomoci?
Spěchal jsem zpět do kanceláře a pracoval na nové verzi Finderu, která by tuto chybu (a další, které jsem objevil) opravila - vyžadovala by od uživatele další krok, než by mohl disk přejmenovat.
Když jsem konečně viděl, jak veřejnost Mac používá, bylo mi jasné, že pro režimy módů existují dobré důvody - alespoň v některých případech - a rozhodně jsem díky tomu ochutnal pokorný koláč.
Tento text je dostupný pod Creative Commons Licencí
Η διεύθυνση ηλεκτρονικού ταχυδρομείου σας δεν θα δημοσιευθεί. Τα σχόλια μετριάζονται.