Mac pro Micka

Andy Hertzfeld

A Mac For Mick

January 1984

Postavy: Bob Belleville, Steve Jobs, Lynn Takahashi, Patti King, Bill Atkinson, Mike Murray, Andy Hertzfeld

Posledních pár týdnů před představením Macintoshe 24. ledna bylo velmi hektických. Software stále nebyl dokončen a nebylo jasné, zda zbývá dostatek času na jeho uvedení do odpovídající podoby. Mezitím se na plné obrátky rozjela PR mašinérie Applu, takže nechyběly ani neobvyklé odbočky, jako například rozhovory a fotografování pro celostátní tisk.

Absolutní termín pro dokončení softwaru nastal v okamžiku, kdy se továrna otevřela v pondělí v šest hodin ráno, tedy 16. ledna, osm dní před představením. Když jsem v pátek 13. ledna přišel do práce, věděl jsem, že tam pravděpodobně zůstanu celý víkend a spolu se zbytkem týmu budu pracovat tak usilovně, jak jen to bude možné, abych do pondělí vychytal zbývající chyby. Steve Jobs, Mike Murray, Bob Belleville a další byli v New Yorku na tiskovém turné, takže jsem si myslel, že budeme relativně bez rozptýlení a budeme se moci soustředit na odstraňování chyb.

Do práce jsem přišel později než obvykle, kolem poledne, protože jsem byl v Applu do tří hodin ráno předchozího večera a chtěl jsem se před závěrečným náporem ještě jednou pořádně vyspat. Když jsem se chtěl posadit, všiml jsem si, že na mé židli leží ručně psaný vzkaz. Byl od naší softwarové knihovnice Patti Kingové, která převzala vzkaz od sekretářky Steva Jobse Lynn Takahashiové.

"Andy - volal Steve J. - zítra můžeme Micku Jaggerovi doručit Mac. Můžeš za nimi do zítřejšího poledne přiletět a přivézt spoustu úhledného softwaru. Pokud můžeš přijet, domluv si cestu přes Lynn. Steve se ozve za pár hodin, také bude zítra v hotelu Carlyle."

Páni! Šance setkat se s Mickem Jaggerem byla příležitost, která se naskytne jednou za život. Ale do uzávěrky nám zbývaly ještě tři dny, a kdybych se pokusil odjet do New Yorku, chyběl bych nejméně třicet hodin, a navíc bych byl po návratu ze všeho toho létání relativně nepoužitelný. Zavolal jsem zpátky Lynn, aby řekla Stevovi, že to nestihnu. Byl jsem ale zvědavý na Mickovu reakci.

Dozvěděl jsem se to od Billa Atkinsona, když se v neděli odpoledne vrátil z východního pobřeží, a o něco později jsem dostal další podrobnosti od Steva a Mikea Murraye. Steve prý šel ve čtvrtek večer na večírek, kde mu byl představen Andy Warhol. Andy byl Macintoshem opravdu nadšený, když mu ho Steve předváděl. "Musíš to ukázat Mickovi," prohlásil a domluvil se se Stevem a štábem Applu, že v sobotu odpoledne půjdou do domu Micka Jaggera, aby mu Macintosh předali.

Steve Jobs, Mike Murray a Bill Atkinson vystoupili z taxíku před Mickovým dvoupatrovým městským domem z hnědého kamene a táhli s sebou Macintosh v plátěném kufříku. Zaklepali na dveře na adrese, kterou dostali, ale několik minut se nikdo neozýval. Nakonec jim otevřeli dva obrovští chlapi, zjevně bodyguardi, kteří nevypadali, že by na ně udělalo dojem, že se baví se spoluzakladatelem Apple Computer a jeho doprovodem.

Lidé z Applu byli odvedeni nahoru do elegantně zařízeného pokoje, kde na Micka čekali. Bill nastavil Mac, spustil MacPaint a začal si s ním hrát. Pak náhle do místnosti vešel Mick Jagger, ležérně oblečený v tričku a modrých džínách.

Mick byl zdvořilý, ale nezdálo se, že by slyšel o Apple Computer, Stevu Jobsovi nebo Macintoshi. Steve se snažil navázat konverzaci, ale moc se mu to nedařilo. Steve mi řekl, že Mick nedokázal dát dohromady souvislou větu. "Jeho řeč byla nezřetelná a velmi pomalá," popsal později Steve, "vlastně si myslím, že byl na drogách. Buď to, nebo má poškozený mozek." Po několika minutách bylo jasné, že Micka Apple ani Macintosh vůbec nezajímají, a nastalo trapné ticho.

Naštěstí za Mickem do místnosti přišla jeho dvanáctiletá dcera Jade, a když uviděla MacPaint, rozzářily se jí oči. Bill ji začal učit, jak s ním pracovat, a zanedlouho už spokojeně jezdila myší a byla fascinována tím, co všechno může s MacPaintem dělat. I když Mick odešel do jiné místnosti, kontingent Applu zůstal s Jade ještě asi půl hodiny, předváděl jí Macintosh a odpovídal na její otázky, a nakonec jí stroj nechal, protože se s ním nemohla rozloučit.

Zdroj: folklore.org ve sbírce CHM (Muzea počítačové historie)
Tento text je dostupný pod Creative Commons Licencí